Stát chudší než Česko, s nižšími platy, vyššími daněmi a mnohem nižší úrovní svobody ve všech směrech. Je zemí se zkorumpovanou a kvůli na moci závislému soudnictví nepostižitelnou elitou.

Je to „nedemokracie“ se vším, čeho se tady i po dvou letech Andreje Babiše pořád ještě jen bojíme, zatímco v Maďarsku to už dávno je. Státem, jemuž je často bližší Putin a Peking než Brusel a Washington.

Uvědomuje si to zřejmě i americký prezident Donald Trump, který si dal s přijetím autora novodobého maďarského autoritářství na čas. A Viktora Orbána přijal jako posledního ze středoevropských představitelů, dokonce až po premiérovi polovičního Slovenska.

A ano, pochválil Orbána za plot na hranici, i proto, že také on chce postavit na hranici s Mexikem zeď. S tím rozdílem, že zatímco Orbán stavěl plot „na obranu křesťanů“, Trump ho staví na obranu USA před křesťany, těmi z Latinské Ameriky. Plot je ale z toho, co má Orbán za deset let své vlády na svědomí, to nejmenší.

Daleko horší je, k čemu plot a migrační krizi jako celek zneužil. A to k nastolení prvního poloautoritářského režimu v Evropě po roce 1989. 

Až v příštích dnech uslyšíte někoho z českých politiků zase Orbána opěvovat, tak se prosím zamyslete, co mu na maďarském vůdci imponuje. Protože nic moc jiného, než budování nové formy diktatury to dost dobře ani být nemůže.