Krok Karla Gotta bychom rozhodně neměli zaměňovat za eutanazii, tedy asistovanou sebevraždu. Jde o krok, kterému se v lékařské literatuře a etických publikacích říká „ustoupení smrti“. Tedy o neprodlužování života za každou cenu. Pokrok v medicíně totiž mnohdy umožňuje udržovat život i za hranicí, kdy to už může ztrácet smysl.

Pacient by měl mít možnost rozhodnout o ukončení nikam nevedoucí léčby a očekávat v klidu konec života. „Lidem by tak mělo být dovoleno zemřít, když umírají a když je v jejich zájmu zemřít,“ zní pravidlo moderní lékařské etiky. Pravidlo, které není v rozporu ani s etikou katolické církve, která se jinak velmi ostře staví proti všem formám eutanazie.

Podobně jako Karel Gott se rozhodl odejít z tohoto světa papež Jan Pavel II. Když se jeho stav na jaře 2005 kriticky zhoršil, požádal, aby ho nepřeváželi do nemocnice. Zemřel obklopen nejbližšími a jeho poslední slova byla „Dovolte mi odejít k Pánu.“

Smrt čeká každého z nás. Kéž by se každému z nás mohlo dostat té milosti zemřít v kruhu svých nejbližších. Někdy k tomu může přispět i naše dobré rozhodnutí. Podobné tomu, které moudře učinil Karel Gott.