Na oltář svého záměru vyvést Velkou Británii z Unie ke konci října „obětoval“ Severní Irsko. Nebo alespoň tu část jeho obyvatel, která si přála zůstat plnohodnotnou součástí Velké Británie. Jeho dohoda je sice „nová“, ale je to především velký podvod, který nahrazuje „irskou pojistku“ pro Británii a především pro severoirské probritské unionisty ještě problematičtější variantou.

Pokud by se podařilo Johnsonovi dohodu schválit v britském parlamentu, bylo by to tak trochu popření parlamentní demokracie, protože vede menšinovou vládu, jíž chybí k většině padesát poslanců. A jediné, co chce premiér udělat, je vyvést Británii z EU a pak vyhlásit volby, které, jak doufá, na vlně odchodu Spojeného království vyhraje.

I když lze mít pochopení pro to, že lídři Unie už mají brexitu plné zuby a přáli by si to mít za sebou, zvláště s pro EU dobrou dohodou, neměli by Johnsonovi pomáhat k podvodnému triumfu. A ze tří dopisů, které ohledně odkladu brexitu přišly do Bruselu, si vybrat ten, jenž zastupuje demokratickou vůli Británie.

To není ten Johnsonem podepsaný, ale ten, který musel zaslat na základě parlamentního zákona. Ještě jeden odklad brexitu EU vydrží. Je to pořád lepší než přistoupením na Johnsonovu hru podrazit britskou parlamentní demokracii.