Můžeme si stokrát opakovat, že referendum o odchodu Británie z unie bylo zbytečné. A že pokud mělo nějaký důvod, tak to byl příchod příliš mnoha Poláků, Litevců a dalších od nás z východní části unie na ostrovy.

Hlasování ale proběhlo, skončilo z pohledu britského členství v EU špatně a Britové na něm s příslovečnou buldočí vytrvalostí trvají. Je také symbolické, že hlavní postavou brexitu je premiérka Theresa Mayová, která přitom v referendu hlasovala proti odchodu z unie. Po dvou letech vyjednávání se ukazuje, že sliby, které dávali Britům ti, co je naopak přemlouvali k vystoupení z unie, byly z velké části pustá lež.

Proto je smlouva o brexitu vlastně smlouvou o setrvání Británie v unii – s pár drobnými výjimkami, jako je právě konec neřízené imigrace nás (Východoevropanů). Jinak nejméně v příštích dvou letech Británie de facto součástí EU zůstává. Ono to totiž, pokud chce Londýn zachovat klid a mír na irském ostrově, vlastně ani jinak nejde. 

Také včera dojednaná deklarace o budoucích vztazích s EU drží Británii tak blízko unie, jak to jen po „vystoupení“ lze. Tak to i po dobrém rozvodu dvou přátel bývá. Protože přáteli a spojenci pro nás Britové přes chybu jménem brexit zůstávají. Ale chybu i ti nejlepší manželé a přátelé prostě udělají občas.