Nadšení nad „spojenectvím“ s Itálií, které v Česku a dalších zemích Visegrádu zavládlo ve chvíli, kdy se spolku podařilo před dvěma týdny zablokovat nominaci místopředsedy Evropské komise Franse Timmernanse na funkci o stupeň vyšší, mělo krátké trvání.

Ani ne po dvou týdnech italský ministr zahraničí Enzo Moavero Milanesi vznesl žádost, aby Evropská unie přijala povinné kvóty na rozdělování běženců. Protože Itálie stejně jako Španělsko a Řecko už dále nechce nést celou tíhu migračního tlaku ze severní Afriky. Něco takového je ale pro zhysterizovaný Visegrád červený hadr. 

Řím však svůj požadavek myslí velmi vážně. Odhlédnuto od toho, že při současných počtech migrantů by to nebyla pro Česko žádná katastrofa, lze očekávat, že jde pro země V4 (za jejich dnešní politické konstelace) o něco naprosto přijatelného. A v kolonce „evropští spojenci“ si tak Visegrád může Itálii zase odškrtnout. 

Středoevropská V4 se tím ale znovu mění na čtyřku evropských kůlů v plotě. Skupinu loserů, z níž, kdo první uteče, ten vyhraje.