Prezidentské a parlamentní volby v této Čínské republice, jak sám sebe ostrov stále nazývá, příkladně demokraticky. Vítězové i poražení se k sobě po oznámení výsledků chovali s noblesou, kterou by Tchaj-wanu mohlo závidět i mnoho zemí západní Evropy. Jasné vítězství dosavadní prezidentky Cchaj Jing-wen a její Demokratické pokrokové strany ukazuje Pekingu kontraproduktivnost jeho politiky „utahování šroubů“ posledních let.

Z Číny, kde mnozí ještě na počátku tisícileté doufali v další liberalizaci a odklon od tragikomického „komunistického“ režimu, se stává stále totalitnější stát. Stát, v němž klíčí nová „digitální diktatura“ 21. století. Mocnost, která vůči okolnímu světu vystupuje stále agresivněji a pohrdlivěji.

Jenže Tchaj-wan, kde demokracie zajišťuje obyvatelům ostrova i lepší ekonomické a sociální podmínky než pevninská totalita, o svobodě nemluvě, je pro Čínu nepříjemným zrcadlem. Moudrý čínský vládce by si vzal z úspěchů „ostrovní Číny“ dobrý příklad. Nemoudrý se bude snažit Tchaj-wan zlikvidovat a dostat pod tlak, jak se to děje už mnoho měsíců v Hongkongu.

Právě tamní z Pekingu řízené represe významně ovlivnily volby na Tchaj-wanu a posílily ty síly, které přestávají vidět budoucnost ostrova v nějaké formě svazku s Čínou. Přitom sbližování Pekingu a Tchai-peje je nepochybně v zájmu obou. Jenže to by Čína nesměla směřovat opačným směrem, než demokratický Tchaj-wan – maják čínské demokracie.