Visegrád vznikl i jako prostředek vzájemného poznávání se, protože ruku na srdce, přes čtyřicet let společného vynuceného pobytu v sovětském područí a společném komunistickém lágru jsme se znali méně, než bychom se znát měli.

Visegrád, který zakládali prezidenti Václav Havel, Lech Walesa a Árpád Göncz, pomohl střední Evropu zbavit okupačních sovětských vojsk, pomohl nám do NATO a EU, pomohl spoustě skvělých kulturních akcí, pomohl i svobodě a demokracii.

Tento Visegrád byl ale unesen a zprzněn. Nacionalisty, autoritáři, likvidátory demokracie, xenofoby, obdivovateli Putina a Číny, oligarchy, ničiteli právního státu. Dnešní Visegrád na vrcholné úrovni vypadá, jako kdyby někdo z krásného zámku udělal nevěstinec.

Značka, čest, étos jsou pryč, zbyly jen obvodové zdi, v nichž to, co se v nich děje, nemá s původním posláním vznešené stavby Visegrádu nic společného. Včerejší smlouva visegrádských metropolí je vzpourou proti této podobě V4. Je vzpourou sil, které se alespoň v hlavních městech snaží zachovat to, z čeho a pro co Visegrád vznikl.

Připomíná, že Visegrád není premiérů, prezidentů, ale je náš, nás občanů našich čtyř zemí. Visegrád je třeba si vzít zpět. A s ním i demokracii, právní stát a svobodu. V celém Visegrádu. Hlavní města ukazují směr.