To, co se dnes děje ve Velké Británii, není naše vina. Tedy pokud celý brexit nebereme jako důsledek přílišné emigrace Středoevropanů včetně Čechů do Británie. A není v naší moci s tím něco udělat. Irská pojistka, kolem které se mnohé točí, není pro Británii žádný trest za brexit. Ale jediné možné řešení kvadratury kruhu, kdy chce Británie ven z Unie, nechce být ani v Schengenu (jako Norové nebo Švýcaři), a přitom chce nechat zcela otevřenou hranici mezi Irskem a Severním Irskem. Hranici, na jejíž faktické neexistenci možná závisí mír v Severním Irsku.

Británie zažívá kvůli neschopnosti vnitrobritské dohody na formě odchodu z EU velmi těžké dny, které doslova zkoušejí tamní demokracii. Nikdo z toho nemůže mít radost a nikdo nedokáže předem říci, k čemu to nakonec povede a co to přinese. Až ve chvíli, kdy to nějaký výsledek mít bude – novou vládu, žádost o odklad brexitu nebo třeba nakonec i ten tvrdý brexit – musí obě strany, tedy Londýn i my jako EU – udělat rychle vše, aby nová situace způsobila co nejmenší škody.

Brexit není nevěra, ale přátelský rozchod. Britové jsou a musí dál zůstat našimi spojenci, partnery. Proto nesmíme brexit, pokud bude, zvorat. Ani my, ani Britové.