Něco na tom bude, a stojí to za zamyšlení. Ani ne tak o Šefčovičovi, který prostě nemá kde brát, a přitom nekrást právě v rybníku extremistů. Posezení v Lánech vypadá přece jen důstojněji než rukotřasy s Kotlebou nebo Harabinem. 

Za zamyšlení stojí, kam se to Miloš Zeman, v devadesátých letech bojovník za slovenskou demokracii a zásadový odpůrce autoritářského Mečiara, za dvě desítky let posunul. Kde je ten bývalý Zeman, přítel Mikuláše Dzurindy, se kterým se setkával i v dobách, kdy se po roce 2003 nepotkával skoro s nikým?

Tehdy by mi spojení Zeman-Harabin, nemluvě o spojení Zeman-Kotleba, přišlo jako urážka. V těch dobách bych ale od Zemana čekal, že se postaví mečiarovské politice Viktora Orbána. V těch časech byl Zeman velkým obhájcem demokracie proti totalitě. Že dnes funguje často opačně, je smutné. Zemana, bojovníka za (slovenskou) demokracii, jsem měl radši.