Bylo to nutné z mnoha různých důvodů. EU už s brexitem ztratila více než dva roky a nechce si dovolit prohospodařit další dlouhé měsíce. I když nikdo nehodlá být na Británii zlý a vyhodit ji z Evropské unie bez dohody, není prostě prodloužení jejího vystupování z Unie o půl roku a pak možná i o další měsíce, či dokonce roky, úplně jednoduché.

Je to jako v životě, kdy vám manželka oznámí, že odchází, ale k rozvodu ani stěhování se nemá. Vy byste sice byli rádi, kdyby si to rozmyslela a zůstala, ale ona stále tvrdí, že chce od vás odejít. Že se prostě jednou rozhodla a na rozvodu trvá. Ale bydlí s vámi, večeří s vámi, dává na nájem. Vy však chcete i zrekonstruovat byt, jet na dovolenou, pořídit si psa. A tak se minimálně potřebujete s „manželkou na odchodu“ dohodnout, jak to bude dál fungovat.

Podobné je to v unijním manželství s Británií. Je důležité, že summit řekl, že Britové, i když do lecčeho už mluvit nebudou, dál zůstávají členy se všemi právy. To je dobře, protože přáteli zůstávají. Nic nám neudělali, jen odcházejí z Unie. A to ještě možná.