I ničemnosti, které obě firmy dle soudů páchaly, jsou až na rozměr jako přes kopírák. Vytvořily si „oddělení úplatků“. Jejich specialisté našli elegantní způsob, jak předávat černé peníze patřičným hodnostářům. Ti pak ovlivnili rozhodování tak, aby zakázka padla do správných rukou. (Pro pořádek je třeba poznamenat, že zatímco Airbus vinu uznal, Metrostav se proti rozsudku odvolal.).

Povídají se dlouhé zkazky o tom, jak velké obchody se státem provázejí dlouhé peníze pro vyvolené. Z úřednických a politických myší z Horní Dolní se stávají plážoví lvi v Miami. Jen proto, že ve vhodnou chvíli mrskli razítko na vhodné místo. Jsou o tom knihy a filmy. Chycených je však poskrovnu. U nás „správce penziónu“ Marek Dalík vězení už opustil, David Rath se chce stát za mřížemi opět lékařem.

Důležitější, než zavřít korupčníky, je však postihnout ty, kteří úplatky nabízejí. Pokuty pro Airbus a Metrostav jsou tedy skvělá věc. Třást se nemají jen ti, kdo „berou“. Bát se mají hlavně ti, kteří úplatky nabízejí. Vždyť v některých zemích mají docela vtipný zákon: Vinna není prostitutka, ale vždy zákazník, který si ji kupuje.