Argumenty proti jaderné energetice totiž nejsou vědecké ani logické. Jsou ideologické a politické. Ekologové poukazují na to, že jaderný odpad může zamořovat krajinu. Jiní aktivisté zas říkají: Není to bezpečné. Řekněme, že za Černobyl může šlendrián posledních let ruského impéria. Leč pohleďte na supermoderní Fukušimu! Někde takovým řečem lidé naslouchají. Říkají si: Hrozba není velká, ale jedno jediné selhání může být osudné. Politici nemohou dělat nic jiného než voličům vyhovět.

V Česku podobné nálady nepřevažují. Pak mohou zaznít silnější a lépe zdůvodněné argumenty: Tady nejsou zemětřesení ani jiné živly příliš neřádí. Moderní reaktory jsou za normálních podmínek bezpečné na dvě stě procent. I jaderný odpad lze uložit tak, aby neškodil. Pokud chceme časem utlumit čadící uhelné elektrárny a nebýt závislí na drahém (a převážně ruském) plynu, je jádro ideální řešení.

Investovat miliardy do vzdálené budoucnosti (reaktor se rozjede až po roce 2035) je riskantní. Svět se za tu dobu dočista promění. Možná budou vynalezeny jiné energetické zdroje, možná Evropa ustoupí aktivistům. Přesto je však riziko přijatelné. Určitě je to lepší než se peklit s obřími větrníky v zemi, kde vítr příliš nefouká. A se slunečními elektrárnami, když moc nesvítí slunce a podvodníci je rozkradou.