Lukáš Nečesaný byl mladý muž s poněkud pochybnou pověstí. Když se v Hořicích někdo pokusil zabít a okradl kadeřnici, padlo záhy podezření na něj. Přes perfektní právní pomoc, kterou mu sehnal jeho otec, ředitel liberecké nemocnice, byl hradecký soud zprvu neúprosný. Mladík dostal šestnáctiletý trest a šel do vězení.

Odtud ho vysvobodil nejvyšší soud a nařídil nový proces. Nové stání, nový rozsudek, nové vězení a nové osvobození. V dalším procesu ovšem hradecký soud obrátil a Nečesaného zprostil viny i přesto, že napadená kadeřnice už byla v pořádku a útočníka poznala…

A tak dále. Na celou věc se můžeme dívat ze dvou pohledů. První: justice je neschopná, alibistická a pomalá. Druhý: justice je důkladná a všechny její údy dohlížejí na to, aby byl proces spravedlivý. Kdybychom dali hlasovat v anketě, troufám si tvrdit,že druhý pohled by získal pouze hlasy soudců a jejich nejbližších příbuzných. Zdaleka ne všechny.

Je skvělé, že soudy jsou nezávislé a nemají pána. Na druhou stranu by měly mít i čest a zodpovědnost. Příběh rozsudků nad Lukášem Nečesaným bude pro naše soudnictví ostudný, pokud nepřispěje k jeho reformě.

Autor je publicista a bývalý politik.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.