Dějiny zaznamenají jen na okraj, jak si ještě odpoledne vláda a opozice utrhaly ze zemských škůdců, vydřiduchů, sprosťáků, lhářů a mizerů. Navečer, nečekaně, si padly do náručí. Tedy jen fakticky. Navenek si budou utrhat zas a znovu, aby byla zakryta pravda, jež je v normálním, nepolitickém světě ušlechtilá: byl uzavřen kompromis.

Vláda získá o něco víc peněz. Potřebuje je ze dvou důvodů. Musí nasytit potřebné, kteří si už na nasycování zvykli. (I když učitelé po nepříliš valné stávce asi zjistí, že rozežranost není tak úplně in). Babiš a jeho melody girls and boys se navíc obávají zhoršujících se prognóz hospodářského vývoje a polštář se jim hodí.

Ovšem vláda slíbila, že nebude zvyšovat daně. Nyní tak činí. Boris Johnson však též nehnije už sedmý den v pankejtě. Naopak se třese na vítězné volby. Věřit nelze ani mirkodušínovskému hlaholení Adama Vojtěcha o boji s neřestmi. Pokud pivo a víno nepodraží, marno tvrdit, jak je normální nepít. Nic hrozného se ale neděje.

Vyloženou úřednickou zvrhlostí je jedině zdražení zápisu do katastru. Pokud by si ovšem vzali politici včerejšek k srdci, mohl by přece vstoupit do dějin. Kdyby místo trapných kohoutích zápasů uzavřeli dohodu rovnou, lidi by je snad nakonec začali mít skoro rádi a připili by jim i zdraženým tuzemákem. Jenže to se zcela jistě nestane.