V těch dálnicích se Německu vyrovnáme možná v příštím tisíciletí. Kultura je relativně laciná a maximálně přínosná cesta ke slávě. Úžasné památky je ovšem potřeba přizpůsobit tomu, co chtějí návštěvníci. Musí mít možnost je procházet bez průvodce podle bohaté multimediální aplikace v mobilu. Musí mít možnost potkat se tu s koncerty a jinými atrakcemi. Památky, tedy aspoň ty opravené, musí žít.

Proč se stal český film v šedesátých letech ještě za komunismu světovým fenoménem? Proč se i za normalizace točilo tak, že se na různé Jáchymy a Marečky a Sněženky koukáme podesáté a pořád nás to baví? Kolik je takových filmů dnes? Stát sice kinematografii jakžtakž podporuje, ale systém nevede k cíli.

V českých a moravských městech nejsou výstavy srovnatelné s Vídní. Česká literatura je překládána méně, než si zaslouží. Mladí umělci a amatéři nedostávají stejně velkorysý prostor jako ve „staré“ Evropě. Nestaví se moderní koncertní sály, experimentální divadla a knihovny.

Na rozdíl od dálniční sítě se to dá napravit rychle a levně a není k tomu potřeba žádné schválení od ekologů. Vláda by měla konečně pochopit, jakou šancí je rozvoj kultury a místo odkladiště politiků z ní udělat prioritu.

Autor je novinář a bývalý politik

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.