Přesto je tu jedna dost důležitá věc, která se Havlovu snu blíží. Je to Škoda Octavia.

Není to auto, o kterém by puberťáci a puberťačky snili. Je to ale auto, které si v dospělosti koupí. Nekoupí si je z donucení a pro velkou láci. Koupí si je proto, že je praktické a hezké. Není to trhač dlažby, je však výkonné a spolehlivé. Není to poslední výkřik techniky, ale je zábavné a bezpečné.

Kdyby bylo takové Česko, byl by spokojen nejspíš jak Havel, tak vláda, tak rozhněvaná mládež.

Nevzdálené oslavy neoslavy sametové revoluce budou provázeny spory a půtkami. Představení dalšího vývojového stupně Octavie přinese převážně chválu a zadostiučinění. Kritiky budou, budou i obavy o budoucnost. Neohrozí škodovku elektrika? Nebudou nás nutit dělat laciná auta? Obavy však nebudou převažovat, neboť teď je tu něco, co je dobré.

Octavia ale není dobrá jen proto, že je hezká a česká. V desítkách parametrů se dá srovnat s nejlepšími auty své kategorie. V mnohém je předčí. Nad Českem krčíme nos proto, že se v mnoha ukazatelích nevyrovná podobným zemím. Ve mzdách, délce stavebního povolení, kvalitě univerzit… výčet by byl dlouhý. Našla se shoda, jak postavit pořádné auto. Nikoliv na tom, jak postavit spořádanou zemi.