Ve Velké Británii a na Maltě může mít řidič legálně 0,8 promile čistého lihu v krvi. Obě země však patří k těm, kde je úmrtnost na silnicích nejmenší. V Rumunsku alkohol při řízení nedovolují vůbec. Přesto tam při nehodách zemře v poměru k počtu obyvatel třikrát víc lidí než ve výše zmíněných zemích, kde si můžete opravdu pořádně přihnout.

Česko, kde také není možné dát si k obědu ani malé pivo, když chcete potom řídit, není na tom tak zle jako Rumunsko, ale počet tragických nehod je tu v rámci EU nadprůměrný.

Většina unijních zemí povoluje půl promile a jejich silnice jsou bezpečnější. Závěr je nevyvratitelný: nulová tolerance k alkoholu vám nedává vyšší pravděpodobnost, že v dopravním prostředku přežijete.

Proč v Česku tyto argumenty neplatí? Ve veřejné debatě vždy zvítězí názor: „My Češi už jsme takoví. Kdybychom si povolili dvě piva, dáme si jich deset.“

Policie a média alkohol démonizují. Všude se mluví o počtu nehod, které zavinili opilci, méně už o častějších příčinách, jako je rychlá a nebezpečná jízda. Rizikem jsou navíc skuteční notorici, ne poklidní milovníci malých piv.

Česko má však tisíc a jeden problém, který mají zákonodárci řešit. Nulová tolerance nikoho neuvrhne do dluhů, do vězení, nezmenší jeho šanci na profesní uplatnění ve světě 4.0.

V našich poměrech je to pseudoproblém. Mnoho křiku pro jedno pivo.

Autor je publicista a bývalý politik

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.