Andrej Babiš byl popotahován policií a státními zástupci. Už to vyvolalo pochyby o tom, zda je spravedlnost nezávislá. Jedni tvrdili, že trestní stíhání ohledně Čapího hnízda bylo sjednáno. Druzí jsou přesvědčeni, že premiér dokázal prokuraturu zastrašit. Jedni uzavření případu tleskají coby vítězství spravedlnosti, druzí pláčou nad jejím ohavným zneuctěním.

Prezident málokdy plácne něco jen tak, aby řeč nestála. Je na placených Hradolozích, aby se v jeho posledním výroku vyznali. Chtěl ještě více rozdráždit opozici už tak zdeptanou tím, že bylo stíhání zastaveno? Chtěl dát šach Babišovi: „Stejně budeš potřebovat mou pomoc!“ Vzkazuje nejvyššímu státnímu zástupci, že není k ničemu? Pravdu stejně zná jen Ovčáček.

Ať tak či tak nebo ještě jinak, Miloš Zeman měl mlčet a dát právu průchod. Politici mohou být nenáviděni, milováni nebo ignorováni. Přicházejí však a odcházejí. Právo a spravedlnost by však měly ve slušné zemi zůstávat nedotčeny. A prezident by měl být tím, kdo se jim klaní. Bez ohledu na to, jak moc se mu chce něco říct.