Je pozoruhodné, když zaměstnanci nedbají jen na své prkenice, ale trápí je budoucnost firmy. Každý rozumný šéf by jim měl naslouchat. A pokud rozumný není, má to v šéfovských příručkách hned asi na sto šestadvacátém místě. Mají však odbory vyvinout nátlak, aby koncern jejich přání splnil?

V žádném případě. A to i když se zdá být jejich starost pracujícího lidu ušlechtilou. Který Čech by si nepřál, aby se u nás vyráběly bouráky, a ne plečky? Superb je lepší než Passat a Octavia se vyrovná Golfu, říkáme s hrdostí. A teď? Chtějí po nás plechárny s vybavením horším než ona Felicia!

S pravděpodobností hraničící s jistotou nechtějí. I kdyby však namoutě chtěli, odborářům do toho nic není. Volkswagen je velký světový hráč a nemůže dát na národní hrdost zaměstnanců jednotlivých poboček. Na jejich námitky by měl brát zřetel, nemohou však ovlivnit globální strategii.

Pokud Škodovce připadnou levnější auta, nešť. Odboráři by se měli starat, aby byla lepší než jiné lacinější značky. Není důvod se stydět. Copak lidé, kteří chtějí dnes Dacie, jsou méněcenní? Světové hospodářství je však proměnlivější než nálady Lídy Baarové. Británie po anglicku mizí z Evropy. Proč by se naopak v blízké budoucnosti nemohly v Kvasinách montovat koncernové Bentleye?