A potom ty rozsudky. Soudy se mezi sebou hádají a přetlačují, jako by nebyly součástí jedné právní soustavy, nýbrž jako by se domlouvaly cizími jazyky na vzdálenost kontinentů. Zdůvodnění rozsudků působí dokonce jako z jiné planety.

Kupříkladu Altner: Nejvyšší soud nyní po patnácti letech naznačuje, že odměňovat se má podle advokátského tarifu a že není vlastně jasné, co Altner udělal. Pokud by toto měl být judikát, tak napříště soudy budou moci opravovat smlouvy, které jste svobodně uzavřeli, když se na ně nějaký zatvrzelý, fikaný a vlivný dlužník obrátí.

Vysoká instance poslala navíc celou věc znovu dolů. Advokát, který vymohl socialistům lidový dům, zemřel, aniž se dočkal spravedlnosti. Jeho potomci možná budou muset svým dlužníkům platit.

V Rathově případě je vina očividná, justici trvá deset let, aby se k té očividnosti dopracovala. A těch deset let vypadá jen na počáteční etapu. Po letech rozporných verdiktů soudy osvobodily Lukáše Nečesaného obviněného z vraždy. Jedněmi ústy však de facto vyhlásily, že podle jejich názoru je vinen.

Proti zvůli a liknavosti soudů je člověk bezbranný. Nezávislí soudci musí najít sílu, aby vrátili do svého rozhodování spravedlnost a rozum.

Autor je publicista a bývalý politik.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.