Na jednu stranu totiž podporuje myšlenky takřka socialistické. Uvažuje o tom, že by zdanila prázdné byty: ať je majitelé naplní. Odtud je jen kousíček k vyvlastňování, jak se o tom vážně mluví v Berlíně. Nedávno Piráti navrhovali nulovou daň z „nabytí nemovitosti“. Prodejce ani kupující by nemuseli státu platit. Nyní přišli s daní z prodeje firem. Miliardáři se mají zříci části zisků ve prospěch chudých bližních.

To jsou sny. Když jde na věc, vysávají mladí revolucionáři své poddané stejně jako stará vrchnost. Anebo podojí stát. Může se jevit sympatickým, že se Zdeněk Hřib nesklonil před mocným premiérem. Vedla ho však chamtivost. Vytřískat ze státu co nejvíc. Ani na vteřinu ho nenapadlo pomyslet za hranice Prahy, sedmého nejbohatšího regionu Evropské unie. Cožpak státní pomoc nepotřebuje spíš Ústecký nebo Moravskoslezský kraj? Kdyby byla bohatá Praha co k čemu, pomáhala by chudším sama.

Piráti se totiž neumějí zařadit. Jsou stranou anarchistického protestu, nebo součástí praktické politiky? Zatím přecházejí z jedné polohy do druhé spíš podle nálady než podle plánu. Sami říkají, že chtějí vládnout. Pokud se nerozhodnou, jestli chtějí utlačovat poddané, nebo dělat v jejich prospěch revoluci, bude to katastrofa. Pokud se rozhodnou, tak nejspíš také.