Oba mladí muži byli ve svém oboru brilantní. Před oběma se otevíraly nadějné vyhlídky, jejich skvělá kariéra byla na vzestupu. Oba se domohli na zdejší poměry solidního majetku.

Proč chtěli shrábnout ještě něco pod rukou? Cožpak není riziko dopadení v porovnání s pár miliony příliš velkou hrozbou? Potupu, která by je očekávala a pak vskutku nastala, si mohli výjimečně bystří pánové představit.

Proč brali? Nabízejí se dvě možnosti nebo jejich kombinace. Tedy za prvé: úplatkářství v jejich okolí bylo rozšířeno tak, že už nikomu nepřipadalo jako něco ohavného. Bylo to něco takového, jako když si někdo připíše pár kilometrů do cestovního příkazu.

Dělají to přece všichni, že… Možnost druhá: cítili se být nedotknutelnými. Jejich inteligence, šarm, protřelost a schopnost, jak zacházet s mocí, je stavěla nad druhé lidi. Těch „pár drobných navíc“ byla ještě žebrácká gáže za jejich nepostradatelnou dřinu.

Oba se při svých procesech snažili vzbudit lítost a sympatie. David Rath v tom byl dovednější. Naše soudnictví mu hodně nahrálo. Do sněmovny byl vláčen v železech. Ve vazbě hnil nepřiměřeně dlouho. I nyní se vydává za oběť politického procesu a vzbuzuje soucit: je těžké loučit se s blízkými na tak dlouhý čas.

Ještě jeden dojem se snažili Dalík a Rath vzbudit. Byli prý záměrně vybranými oběťmi. Byli chyceni za něco, co stovkám dalších politiků a jejich okolí prochází. Zatímco lítost nad odsouzenci patrně cítí jen nemnozí, tomu, že korupce je mnohem rozšířenější, věří skoro každý.