První pohled je ovšem mylný. Stávka za ochranu klimatu přerůstá ve stávku „proti kapitalismu“. Studenti a jejich souputníci mají proti sobě nebezpečného protivníka. Na rozdíl od svých rodičů se mohou stát skutečnými mučedníky. Rozkacený děkan tvrdí, že mu malůvkami ničí stěny a podlahy. Rektor vyhrožuje vynalézavěji: Univerzita je kulturní památka a jako taková se na noc zamyká a basta.

V osmdesátém devátém nakonec všechno proběhlo v klidu. Nyní hrozí, že bojovníky proti klimatické změně a kapitalistickým zlořádům vyžene školník s kýblem špinavé vody.

Před třiceti lety stávkující studenti chtěli „malé“ věci: potrestání viníků z Národní a svobodné volby. Povedlo se jim zničit režim. Jejich následovníci jdou rovnou po krku novému režimu, kapitalismu. Ten se jim zničit zajisté nepodaří. Ostatně, byla by to hloupost, lepší zatím vymyšlen nebyl. Přeháněním pak mohou poškodit ty „malé“ věci, o které jim jde. A sice, aby byli lidi, firmy i stát odpovědnější k životnímu prostředí.

Martin Komárek.
Glosa Martina Komárka: (Ne)revoluční Octavia