Oproti Haškovi však Jaroslavu Foglarovi nepřálo literární štěstí. Proslul doma, ale za hranicemi nejslavnější české hochy nezná ani noha. Jaroslav Foglar byl dlouho zakázaný, za nacistů i za komunistů. Jaký důkaz zvrácenosti těchto režimů, když jim vadí příběhy o dobru, které přemůže zlo!

Cože, zvedá obočí literární gurmet. Ten ňouma chce srovnávat Švejka s Rychlými šípy? Vrcholné dílo evropské protiválečné literatury s klukovskými šprťouchlaty? V jistém smyslu ano. Astrid Lindgrenová, autorka Pipi a Dětí z Bullerbynu, taky není „klasika“, přesto je to veliká literatura, která si zaslouží světovou slávu.

Zaslouží si ji i Rychlé šípy. Mají na to. Jejich příběh je stejně zábavný a stejně neopakovatelný jako svět Středozemě. Protože jsou ovšem hoši pouze dvojrozměrní, sami do ciziny za proslulostí vyrazit nemohou. Co lepšího a záslužnějšího však může udělat ministerstvo kultury (to, o kterém jsme už dlouho neslyšeli) než vypravit Mirka, Jarku a spol. na světové turné? Pořádat happeningy, financovat překlady, uspořádat konference a semináře. To by nebyla jen benefice velkému Foglarovi. Vsadím se, že Rychlé šípy venku prorazí.

Autor je publicista a bývalý politik.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.