Našinci by to mohlo být jedno, kdyby Rusko nebylo součástí českého osudu. Obrozenci vzývaný slovanský bratr. Osvoboditel. Okupant. Hybridní nepřítel. Jakkoli je dnes do Moskvy opravdu daleko, celou zemi zajímá socha mrtvého maršála. A výstřední starosta zas budí vášně v jinak klidných Rusech.

Politici se přou: Máme s Ruskem opatrně kamarádit a obchodovat, jak radí prezident? Nebo v něm máme vidět největší hrozbu pro svobodu a demokracii, jak tvrdí mnozí jiní? A co ten Putin? Je to ničema, který může za všechno (dokonce víc než Kalousek), nebo státník, který stabilizoval zdivočelou zemi?

Putin je především realita. V Rusku drží veškerou moc. Získal ji kombinací mimořádného politického talentu, protřelosti, charismatu a „měkkého“ teroru. Rusko není liberálně demokratickou zemí, ale není ani koncentrákem či gulagem. Do jisté míry se vrátilo k modelu devatenáctého století, kdy vládl „dobrotivý“ car obklopený „zlými“ rádci.

I kdyby se Putin rozhodl odejít, tento model přetrvá. Vládce má dost síly, aby zemi odkázal svůj styl, stejně jako kdysi Teng Číně. A Rusové tomu budou tleskat jako tleskají Číňané.