Česko patří k nejbezpečnějším zemím Unie. V roce 2017 zemřelo při dopravních nehodách 54 lidí z miliónu. Ve Švédsku 25 a v Británii 27. To, že jsme lepší než Rumunsko, je slabá útěcha. Zběsilé tempo je častou příčinou nehod.

Měření rychlosti ani přísnější tresty za její překročení, pokud by nehrozilo přímo vězení, však věc nevyřeší. Pamatujeme ještě Grossovy akce Kryštof. Policie zašraňkovala silnici skoro jako pohotovostní pluk Národní třídu. Zkontrolovala vše, co se zkontrolovat dalo. Ministr se mohl chlubit svou přičinlivostí a řidiči, hodní i zlí, byli nakvašeni. To však bylo vše. Hamáčkova policie je mnohem sluníčkovější, výsledek akce bude však tentýž. Jádro věci spočívá v tom, že mnoho lidí v této zemi považuje pravidlo za „jen takové jisté doporučení“.

Moderní navigace navíc činí chytřejší řidiče téměř nezranitelnými. Mobily stoprocentně ukazují všechna úseková měření a velmi rychle odhalí i většinu jednorázových radarů. Jakmile nebezpečí pomine, může milenec závodění sešlápnout plyn.

Vynutit úctu k pravidlům jde po Americku. Ostrý policajt a rychlý soudce, který chyceného přestupníka ihned vsadí na pár dní do báně. Evropštější, leč utopičtější, je celonárodní akce, něco podobného, co dělají mladí lidé pro záchranu zeměkoule pod názvem: Dodržování pravidel je normální.

Autor je publicista a bývalý politik.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.