Není to čiré nadbíhání voličům. Pseudo-liberální strašení tím, že penzisté budou jíst trávu, pokud věk nezvýšíme, je ničím nepodložená ideologie. Pokud se hospodářství nerozpadne, jsou i jiné způsoby, jak víceméně důstojné penze uchovat.

Přesto se paní Maláčová a pan Babiš mýlí. Charakter toho, čemu se říká práce, se mění den ze dne. Automaty nahradí lidi ve všem, co je nepříjemné a tíživé. Lidem zůstane řízení, vymýšlení, zařizování, to, čemu se říká tvůrčí práce. Od toho nikdo neodchází rád.

Mění se i podstata toho, čemu se říká stáří. Nikdo už si o něm nemyslí, že je moudré a zkušené. Na druhou stranu padají předsudky o tom, že je nemohoucí a zchátralé. Tento trend se zrychluje a za třicet let se nejspíš nebude o sedmdesátnících uvažovat jako o seniorech. Proč jim tedy bránit v práci?

Vyšší důchodový věk nebude vnímán úkorně, ale naopak jako příležitost. Proč bych měl sedět doma a jednou za rok se vydat k moři, když můžu ukázat, že jsem lepší než čerstvě vyškolená ucha? Dobří politici by měli umět naslouchat budoucnosti. Pro ty naše je obzorem konec volebního období.

Autor je novinář a bývalý politik.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.