Evropští partneři vyhověli českému požadavku a nevyloučili jadernou energii z čistých zdrojů. Podle vládních odhadů totiž země není schopna bez „jádra“ vytvořit v dané lhůtě hospodářství neohrožující klima. Odhady ekologických organizací, zvláště těch bojovných, jsou o dost odvážnější. Počítají však s jakousi revolucí, při níž budou nemilosrdně omezeny výroba i spotřeba. Až dosud ovšem civilizaci ohrožovaly revoluce víc než ekologické hrozby.

Atomová elektrárna je sice čistá a bezpečná, není to však spása. Výstavba je mimořádně drahá, i když se dostaví nové bloky k těm, které pracují v Dukovanech či v Temelíně. Pravidlem je velké zpoždění. O to, kdo bude stavět, se vždy vedou ideologické a politické spory. Na olbřímí zakázku se lepí úplatky jako mouchy na mucholapku. Nebyly by nakonec větrníky lepší?

Rozhodnutí musí přesto padnout teď a tady. Česko si zvolilo cestu, politici nejdou v tomto případě proti veřejnému mínění. Evropa tu cestu respektuje, byť maličko zdvihá obočí. Takhle se „zachraňuje“ planeta. Ne nekonečnými konferencemi ani vpády do uhelných dolů.