Tento plat však není zdaleka konečný. Součástí platu jsou další desetitisíce za dojíždění a stravné. Nejsou to žádné diety, nijak se neúčtují. Jsou součástí výplatní pásky a nikdo se neptá, zda a kolik poslanec projezdil a snědl. Nedosti na tom. Funkční příplatky dostávají předsedové a místopředsedové výborů a komisí. Jsou zřizovány desítky podvýborů. Většina slouží jen k tomu, aby dostal jejich předseda příplatek, podobně jako většina míst místopředsedů klubů.

Prakticky sto procent obyvatel si myslí, že poslanci a senátoři jsou přeplaceni. Ti však soudí, že za těžkou, nevděčnou a zodpovědnou práci pobírají žebrácký groš.

Jak to tedy je? Ať se nám to líbí, nebo nelíbí, poslanec a senátor není placen za práci, nýbrž za to, že je. Lid si vybírá každé čtyři roky dvě stě osmdesát jedna zástupců. Mezi volbami jsou tím nejvyšším, co v zemi je. Moudrý lid svým zástupcům určí solidní příjem, aby měli menší zálusk na peníze bokem. Částka kolem sto padesáti tisíc, což bude asi reálný průměrný plat včetně prebend, se nejeví z tohoto hlediska jako šílená.

Mělo by to však být jedno jasné číslo. Mělo by být valorizováno ročně o inflaci a rozhodně by si ho neměli poslanci schvalovat sami uprostřed trapných hádek či ještě trapnějšího mlčení. Za neomluvenou neúčast a za prohřešky proti „pracovní morálce“ by měly být citelné pokuty. (Mimochodem, o těch se vždy mluví před volbami a krátce po nich, pak jsou tiše zapomenuty…)