Vrchnost se většinou na spravedlnost neptá. Její vášní je danit a zastavit ji mohou jen lidové protesty. V tomto případě nehrozí. Těch, kdo prosázeli spodky, jsou zástupy, výherců hrstka. Nemá tedy cenu marně slzet. Otázka po tom, zda je správné zdanit štěstí, je však na místě.

Výhra je nepochybně příjmem podobně jako mzda, zisk, dividenda či prodej nemovitosti. Je však získána jinak. Jinak? Jak se liší spekulace na burze nebo na trhu s nemovitostmi od kurzových sázek? A když někdo vyžení či vyvdá zazobance, není to výhra v loterii?

Z tohoto pohledu se zdá být daň ze „sázkových“ příjmů případná. Není to jistý trest za neřest jako je spotřební berně z cigaret a alkoholu. Je to prosté zatížení zvláštního příjmu. Zpochybnit lze vládní nenasytnost, nikoli správnost tohoto návrhu.

Mělo by však oněch patnáct procent téct do státního rozpočtu? O tom už lze pochybovat. Peníze od šťastných by měly plynout přímo k „nešťastným“. Výherce by měl být zavázán, aby daň věnoval na charitu dle své volby. Jednak se nebude cítit okraden, jednak utratí peníze lépe než stát.