Třetího července 1988 byl nad Hormuzským průlivem sestřelen americkým křižníkem USS Vincennes airbus Iran Air 655, který mířil z Teheránu do Dubaje. Zahynuli všichni lidé na palubě letadla, 274 cestujících a 16 členů posádky.

Přestože důkazy o sestřelení americkým křižníkem, který si letoun spletl s íránskou stíhačkou, byly jednoznačné, tehdejší americký prezident George Bush starší pronesl větu, která vešla do historie.

„Nikdy se jménem USA ne-omluvím. Je mi jedno, jaká jsou fakta, já nejsem člověk, který se omlouvá za USA,“ prohlásil tehdy Bush. Spojené státy vinu přiznaly a obětem vyplatily odškodné až v roce 1996, kdy jim hrozilo odsouzení Mezinárodním soudním dvorem v Haagu.

Americké námořnictvo v závěrech vyšetřování uvedlo, že kapitán fregaty Willy Rogers, který považoval letoun za útočící íránskou stíhačku, jednal v časové tísni a rozhodl se na základě dostupných informací správně. Nikdy nebyl potrestán, naopak dostal vysoké vojenské vyznamenání a dnes si ve svých jednaosmdesáti letech užívá spokojeného důchodu.

Vojáci beze ztrát

Cestující letu MH17 z Amsterdamu do malajsijské metropole Kuala Lumpur 17. července 2014 možná ani netušili, že letí přes východní Ukrajinu. Obsluha raketového systému Buk II., přivezeného z Ruska, kde podle zjištění nizozemských vyšetřovatelů patřil do výzbroje 53. protiletadlové raketové brigády. Tam se také po sestřelení MH17 vrátil.

Ještě, když letadlo padalo, proruští separatisté slavili. Mysleli, že díky výzbroji dodané Ruskem sestřelili transportní letoun ukrajinské armády. Jejich omyl zaplatilo životy 298 lidí na palubě.

Rusko i separatisté, přes mnoho přímých i nepřímých důkazů, zvolili metodu zatloukat, zatloukat, zatloukat. Moskva za pět let války na východě Ukrajiny ostatně přes zcela jasné důkazy nepřiznala, že tam ruští vojáci jsou. Nizozemští vyšetřovatelé už ale obvinili tři Rusy a jednoho separatistu.

Válka vždy měla mnoho podob a dnes jich má ještě více. Podob, kvůli nimž hynou lidé a svět je nebezpečné místo.

Cestující, směřující tuto středu ráno z Teheránu do Kyjeva, měli před sebou většinou dlouhou cestu. V ukrajinské metropoli totiž většina z nich přesedala do dalšího spoje, který mířil do Kanady. Většinou šlo totiž o Íránce usazené, nebo studující v Kanadě, kam se vraceli po novoročních prázdninách.

Jejich let ale skončil po několika minutách. Všech 176 osob na palubě po výbuchu padajícího letounu, který se zřítil chvíli po startu, zahynulo. Zprávy, které postupně přicházejí, míří k jediné verzi. Sestřelení letounu íránskou protiraketovou obranou. Při předchozím mohutném íránském útoku na americké vojenské základny USA v Iráku přitom nikdo nezahynul.

Stále více podob války

Když ve středu, po odvetném útoku Íránu za zabití íránského generála generála Kásema Solejmáního americkým dronem, prezident Donald Trump neslíbil vojenskou odvetu, svět si oddychl, že válka nebude. Aspoň ne teď.

Podle některých politiků, včetně Miloše Zemana, ani to, co se děje na Ukrajině, nebylo a není válkou. Protože Rusko přece s Ukrajinou neválčí, „jen“ okupuje Krym. A na východě Ukrajiny to prý válka není.

Jenže válka vždy měla mnoho podob a dnes jich má ještě více. Podob, kvůli nimž je svět nebezpečnější, než by mohl být. Válek, kvůli nimž hynou i lidé, kteří s nimi nemají vůbec nic společného.