Ty otázky znějí: „Proč to tu ještě je?“

Magistrát s tím hodlá bojovat. Zatočit s tím, jako se to podařilo s nešťastnými přerostlými pandičkami a krtečky na Staroměstském náměstí, se nepodaří. Radnice se tedy snaží o něco hmatatelnějšího: chce omezit takzvaný „reklamní smog“. Nekonečné moře poutačů, které na člověka šplíchne z každého kandelábru, z každé výlohy, z každé toalety.

Tažení proti přemíře reklam si vetkli do štítu mnozí předchůdci dnešních konšelů. Už v roce 2014 se bojovalo o to, zda je omezení velkých plakátů zásahem proti svobodě podnikání. A samozřejmě je tu i otázka vkusu. Matrjošky i papachy si své kupce najdou. Cožpak jste si nevšimli rozzářených dětských oček, která radostně zírají na plastové atrapy trdelníků?

Aby byla radnice při boji s agresivní a obtěžující reklamou úspěšná, musí v první řadě vědět, co chce. Musí to vědět přesně. Musí to umět vyjádřit. Musí se o tom pobavit s Pražany. Musí se o tom pobavit s podnikateli. A když dojde k výsledku, musí ho umět rychle, nebyrokraticky a vtipně uvést v život.

To radnice neumí. Snaha, jakkoli sympatická, se u politiků a úředníků nepočítá. Vyhnat jednu pandičku, to by jim šlo. Statisíce matrjošek, plakátů a poutačů nevyženou.