Jako prezident stomatologů pořád někam cestuji, častěji na venkov a mnozí omluvně řeknou: „Nelíbí se mi Zeman a Babiš, ale on není nikdo koho volit…“ 

V Praze má mnoho lidí pocit, že na venkově nevidí očividné prohřešky obou státníků. Venkov není slepý, ale zemitě se ptá: „Kdo se o tuto zemi postará dál?“ A já odpověď neznám. Nechce se mi přepočítávat pantheon nepochybně úctyhodných mužů se 4–10procentní podporou, když je potřeba někdo schopný za sebou sjednotit aspoň 51 procent.

Všichni tři prezidenti tohoto státu ukázali, že prezident musí být schopen uhranout svoje voliče (každý měl trochu jiné), dostat je ze židle, na ulici, k volebním urnám.

Jen tento týden jsem potkal několik lidí, kteří si myslí, že příštím prezidentem budou oni. Jsou vzdělaní, důstojní, ale srovnat je se zmíněnou trojicí? Andrej Babiš ukázal, že premiér má pracovat aspoň 18 hodin denně, být schopen dotahovat mnoho projektů, mluvit několika jazyky plynně a mít vzdělání i styl. 

Ne, nejsem jeho fanoušek. Jen bych rád řekl všem, že vyzvat ho a získat si národ může jen ten, kdo ke krásným řečem a třeba skvělé minulosti přidá i managerské dovednosti, neb o tom veřejné věci hlavně jsou. Po Babišovi není cesta k premiérovi přes zásluhy vysezené na schůzích.

Autor je lékař a bývalý moderátor.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.