Školství je nejlepší sociální program. Neprojídáte budoucnost, ale dáte lidem bez rozdílu původu obrovský nezcizitelný majetek. Musíte dobře zaplatit učitele. Pro ty nejlepší žáky umožnit studium zejména v USA. Jsou roky, kdy v USA studuje stokrát, ale někdy i tisíckrát více mladých z Koreje než z ČR… Ti mladí se pak postarají o své rodiče či prarodiče – důchodce – svými platy. Nevadí, že mnozí zůstanou v zahraničí. Odtamtud podnikají s vlastí. Školí se znovu i dospělí lidé. Mně je skoro padesát – moje znalosti ze střední školy zoufale zaostaly – proč někdo nepracuje s mojí generací?

A infrastruktura? Mají spoustu dálnic i v patrech nad sebou. Díky rychloželeznici neznají pojem „zastrčená oblast“. Zkuste se dostat do Prahy z Jeseníku. Díky rychlému, všudypřítomnému a levnému internetu má všechny informace světa každý člověk. Mnoho jich přirozeně začne pracovat v IT. Proč o tom mluvím jako lékař a v čem tyhle dvě priority řeší i zdravotnictví? Kdybychom měli dálnice, nemusíme mít drahou nemocnici plnou personálu na každém kroku. Ve vyspělém světě je pohodlná dennodenní dojezdová vzdálenost do 100 kilometrů.

Na kvalitě lékaře záleží, tak ať je s tím nejlepším fyzicky či po internetu ve spojení každá babička. Nemocnice ať jsou efektivní a moderní jako třeba továrna na automobily. Neudržujme skanzen. Soustřeďme se na školství a infrastrukturu. 

Autor je prezident České stomatologické komory