EU i ČR se přes protesty českých konzervativců k plánu zavázaly v tzv. Pařížské dohodě, nejnákladnější globální dohodě světa, jejíž závěry zcela jistě nebudou pro svoji nákladnost naplněny.
Björn Lomborg z Kodaňského konsensuálního institutu spočítal, že roční náklady na toto snížení emisí CObudou stát EU dvakrát tolik, než země dávají na zdravotnictví, vzdělávání, zábavu, ubytování, životní prostředí, policii a obranu dohromady.

Každého občana by tento plán stál 6000 eur ročně. Lomborg a jeho kolegové jsou spíše „klimatoskeptici“ a navrhují směrovat prostředky na výzkum zelené energie, což má mnohem větší naději na zamezení nárůstu teploty.
Existuje ještě třetí cesta. Vědci sdružení ve společnosti „Biotic pump“ si kladou za cíl zajistit kontinentální srážky a umožnit lokální koloběh vody. Jejich návrhy jsou zlepšit péči o kvalitu orné půdy, sázet stromy a podporovat lesní systémy, zejména jehličnaté, které působí celoročně a pohlcují CO2, jímají atmosférické srážky a dotují hladinu podzemní vody.
Současné tažení některých nevládních organizací proti smrku jako takovému je proto zcela mimo mísu. Pro kterou cestu byste se rozhodli vy?
Autor je senátorem za ODS.
Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.
