Tři pozoruhodná lázeňská města, Karlovy Vary, Mariánské Lázně a Františkovy Lázně byly zapsány na seznam světového dědictví UNESCO. Kdo tam byl, ví, že je to spravedlivé. Zároveň se sluší smeknout před představiteli těchto obcí, kteří pomohli tuto poctu zařídit.

Je to ale tak trochu, jako když miliardář vyhraje jackpot v loterii. Před tím, než udeřila covidová pohroma, byly lázně plné zahraničních i domácích turistů. Ty přitahovala líbezná místa, uklidňující procedury i věhlas světových osobností, které Karlovarsko navštívily. Zápis na seznam UNESCO není než krásný přídavek.

V každém kraji jsou ovšem kouzelná zákoutí plná příběhů, o které noha turistova nezavadí. To proto, že o nich nikdo neví. Na rozdíl od těch, kdo řídí lázeňská města, totiž většinou zastupitelé regionů neumějí zajímavá a dosud neodhalené místa dobře propagovat. A stát jim v tom taky příliš nepomáhá.

Blížící se konec pandemie nepochybně vyvolá v lidech touhu svobodně cestovat a poznávat nové věci. Pro kraje a obce je to příležitost, aby se snažily přitáhnout poutníky zajímavě a moderně. Je čas začít budovat nová centra, která se jednou také dostanou do světového dědictví.