Ten už se zatím ujal vlivné role svazového šéftrenéra, kromě toho zastává funkci generálního manažera reprezentační dvacítky (tu čeká ostře sledované domácí MS) a aby toho nebylo málo, v extraligovém Liberci je i nadále sportovním ředitelem.

Poměrně dost práce pro jednoho člověka, že? Pešánovi ale nikdy nechyběly ambice. A co je důležitější, je za ním vidět i dobře odvedená práce. Má jasnou vizi a odhodlání něco změnit.

Zásadní otázkou tak je, jak bude klapat jeho spolupráce s odcházejícím samorostem Říhou. Ten se v létě netajil tím, že jej svazové rozhodnutí zvedlo ze židle. V neposlední řadě kvůli tomu, že se o něm prý dozvěděl až z médií, ne od odpovědných činovníků. Ti raději klopili zrak a mlčeli.

Pokud to tak bylo, šlo ze strany svazu o pořádnou komunikační botu (bohužel zdaleka ne první) a až tragikomický projev neúcty vůči muži, pro kterého je práce v národním týmu vytouženým vrcholem úspěšné kariéry.

Bude-li Pešán temperamentnímu veteránovi během sezony příliš aktivně nakukovat přes rameno, dá se čekat další stupňování Říhovy nevraživosti. Až příliš z toho čiší snaha zaúkolovat stávajícího kouče jen jako jakéhosi zasloužilého „údržbáře“ pro přechodné období, než se korunní princ Pešán připraví na start nové, lepší éry.

Ano, pokud jde o halasné vyhlašování nových koncepcí, v tom je tuzemský hokej nedostižný. Bývalý šéftrenér Slavomír Lener si v tom vysloveně liboval: mistrnými slovy dokázal charakterizovat současnou mizérii a pak vypočítal, co všechno je potřeba zlepšit, co už se podařilo a co je v plánu. Kýžené výsledky v podobě medailí z velkých mezinárodních akcí se však jaksi ne a ne dostavit.

Jenže kromě smělých vizí, střídajících jedna druhou jako postavičky na orloji, je potřeba i čas na běžnou všední práci. Ta je však v Česku až příliš často znemožňována osobními animozitami, arogancí a bídnou komunikací mezi svazem a „plebsem“ ve spodních patrech hokejového hnutí. Věřme, že alespoň spolupráce Říhy s Pešánem naznačí optimističtější vyhlídky.