Český tým na nic nedbal, řeči si nepustil do hlavy. Na čínské palubovce připomínal legendární Dumasovy mušketýry. Heslo „Jeden za všechny, všichni za jednoho“ ožilo. Přesto jeden basketbalista svým umem vynikal jako D'Artagnan. České mušketýry táhl Tomáš Satoranský.

Ano, všichni byli ochuzeni o jeho spolupráci naslepo s Janem Veselým, nicméně lídr Lvů stejně jako vždy předtím dělal své spoluhráče lepšími. Navíc z nich dokázal vyždímat maximum i po mentální stránce.

Nejzářnějším příkladem byl úvod utkání s Polskem (hrálo se po nezdaru ve čtvrtfinále o konečné umístění). „Saty“ se při time outu přiřítil na lavičku a volal: „Musíme vyhrát. Přes to prostě nejede vlak.“

Pomohlo to. Přitom ještě před dvěma roky se po zpackaném Euru zlobil, že týmu chybí někdo, kdo by spoluhráče seřval. A když se za tu dobu nikdo nenašel, tak se této role chopil sám. Svojí ctižádostí nakazil své kolegy nejen na hřišti, ale i na lavičce. A ten výsledek stojí za to. Česko si zase užilo sportovní nadšení.