Po desetidenním politickém detoxu Andrej Babiš oznámil, že zůstává v čele hnutí i poslancem. Že by ho všichni členové předsednictva tak dlouho přemlouvali, až na to – nerad – kývnul? Zajisté nikoliv. Hnutí ANO bez Andreje Babiše nedává smysl. Je to jeho dílo a až skončí šéf, pomalu uvadne. Jenže lídr zdaleka není v cíli. Teď jen trochu (asi tak na měsíc, neboť déle to nevydrží) poodstoupí. V závětří bude čekat na vládní přešlapy, chudnutí domácností, únavu z války a pnutí v pětikoalici.

Zatímco Voldemort se živil krví jednorožců, Babiš bude sílit chybami vlády. Příměr jsem použila záměrně, protože předseda hnutí ANO vytváří dojem, že ho média zobrazují jako ztělesnění zla, a to s „obsesivní nenávistí“, jak řekl ve čtvrtek. Omyl. Nepochybně existuje dost novinářů, kteří ho nemají rádi, avšak většina nikoliv z principu, nýbrž kvůli jeho vystupování, nepravdivým tvrzením, touze zvítězit za každou cenu. Právě proto ANO vystrkuje dopředu Karla Havlíčka a Alenu Schillerovou. Ani jeden z nich nevzbuzuje negativní emoce. Snaží se být věcní a opírat se o fakta, byť s kritikou vlády často míří mimo terč.
Problém je, že mnohokrát přiznali svou náklonnost k pravici. Jejich šéf ovšem sbírá hlasy úplně jinde. V chudších regionech, mezi penzisty a nízkopříjmovými zaměstnanci. To zkrátka nejde dohromady, kulatý čtverec je nonsens. Místopředseda sněmovny a ANO Havlíček to dobře ví. Proto vytahuje kartu s nálepkou progresivisté, zelení fanatici, eurohujeři, aktivisté. Tu lepí na čelo ODS, aby zdůraznil, že ANO je konzervativní stranou tradičních hodnot a rodinných firem.

Nemyslím, že by to zabralo, ale vládní strany budou muset na novou strategii Babišova hnutí zareagovat. Každou jejich minelu, například v podobě nejasné strategie v boji s dezinformacemi, nejsilnější opoziční subjekt využije.
Kampaň do sněmovních voleb zahájil naplno ve čtvrtek. A nepochybuji o tom, že Andrej Babiš chce být opět premiérem.