Italský horor: Letenská hrůza

„Panebože, jaký šílenec za tímhle stojí?“ říkal si detektiv Kotě, když obhlížel místo činu. Ten fotbalista už byl několikátý, který skončil v blázinci. V poslední době  navíc přibývaly oběti jen na Spartě. V Praze se potýkaly s důmyslným sériovým zločincem. Maniakem, který se uměl mistrně dostat lidem do hlavy.

V kabině našel nebohého Davida spoluhráč, zároveň nejbližší kamarád. „Na soustředění jsme spolu byli na pokoji. Budíval se celý zpocený. Vykřikoval ze spaní, že nechce hrát „desítku“. Dál o tom nechtěl mluvit. Ale od léta byl prostě jiný, dohnalo ho to, ať už to bylo cokoli.“

Po týdnech bezvýsledného pátrání si vrchní komisař Dáňa zavolal Kotě do kanceláře. „Případ přebírá detektiv Happy. Loni na jaře tu odvedl slušnou práci. Pomohl nám s případy těch Rusáků a Italů. Pak ale přišla ta zapeklitá věc se španělským gangem z ponorky a musel si dát pauzu. Když ale slyšel, co se tu děje teď, chtěl hned přijet. Dal jsem ti čas něco vymyslet, ale tys nepřišel s ničím. Dyť ten šílenec nechal sakra zmizet celý kotel fanoušků. Dělá na tom milion lidí, už ani pomalu nevím, kdo je kdo. Ale skutek utek. Jen kecy, kecy a zase kecy,“ řval na svého podřízeného.

Z ruských bájí: Jak medvěd Vovka posnídal s přítelem

Happy se po příjezdu ihned vydal za první z obětí. Lukáš se léčil na severu, v libereckém sanatoriu.

„Chodily mi poštou balíčky s výhrůžkami. Třeba nějaký oblečení ze sekáče. Já v něm musel na trénink. Chápete to? Mezi lidi!“

Tiskl si hlavu do dlaní, staré rány se probouzely. „Pak mi zmizely i nový kopačky od Cristiana.“

Lukáš měl na krajíčku: „Spousta kluků byla taky mimo, nikdo nevěděl, co hrát, akorát jsme se motali po hřišti. Ani žongly nám nešly. Musel jsem už zmizet.“

Zdroj: Deník

To Happymu stačilo. S tímhle vzorcem chování už se párkrát setkal. A tak se vydal na Letnou.

„Vím, že jsi to ty,“ vběhl do kanceláře překvapeného kouče Andyho. Ten ho gestem ruky zastavil. „Počkej,“ řekl mu. „Potřebuju tlumočníka.“

„To jako fakt?“

„Jo, vydrž. Zavolám ho,“ poprosil ho angličtinou strašidelnější, než je tento příběh. Když přišel tlumočník, Happy mohl vmést Andymu do tváře všechno, co zjistil v posledních dnech.

„Stejný postup jako tehdy v Aténách a Miláně, všude jsi je rozložil, vzpamatovávali se z toho dlouho. Jenže nám tady neunikneš. Copak sis myslel, že to pro tebe může mít ščasný konec?“

Andy se jen usmíval. „Však počkej. Vrátím se jako tvoje nejtemnější můra. Lidi ze mě udělají hrdinu. Budu na selfíčkách s dětma. Napíšu knihu, kterou budu podepisovat fanouškům. Budu mít televizní šou. A pak, když to nikdo nebude čekat, dostanu další klub.“

Happy v hloubi duše věděl, že na tom, co ten maniak říká, něco je. Sice toho zločince dostal za maření fotbalu, ale ona italská zmrzlina mu zhořkla.

Česká balada: O muchomůrce citronové