Nic proti tomu, ale je nápadné, jak málo je toho, co bychom mohli bilancovat jako vyřešené problémy. Problémům zásadním, palčivým, jako jsou války, bída, migrace, znečišťování, oteplování, globalizace, jsme letos jako i po jiné roky především přihlíželi. A bilancovat bezradnost a pasivitu je lákavé leda pro masochistu.
Pokud něco neřešíme, není to proto, že by řešení neexistovalo. Je to zpravidla proto, že řešení bolí. Svět například nebyl vždy zaneřáděn plasty. Vrátit ale nápoje do vratných skleněných lahví je totéž jako vrátit do lahve vypuštěného džina. Stejné je to s masovou migrací, které Evropa konsternovaně přihlíží, neboť rozpomenout se na standardní hraniční režim, kdy se příchozí prokáže doklady a ukáže zavazadlo, už zní jako sci-fi, respektive jako nějaká xenofobní provokace. A kdo by se rozhodl řešit nouzi a bídu velké části populace spravedlivější distribucí bohatství, než to činí neviditelná ruka trhu, riskoval by v lepším případě opovržení, v horším šikanu, v nejhorším krk. Což platí stejně tak pro jednotlivce jako pro vlády.
Kdo přestane problémům pouze přihlížet a začne je řešit, bývá pranýřován za politickou zvůli. Povšimněme si zemí, které jako hrozbu, které je třeba čelit, vnímají netolerantní, militantní islám.
Ostrá kritika se letos snášela na Barmu, Čínu a Indii, přičemž kritiky nejsou pouze země ovládané muslimy anebo ty, které se už fakticky smířily s islamizací. Islámu se dostává podpory i od různých lidskoprávních či humanitárních organizací.
Opakem politické zvůle je politická bezmoc, kdy politikům chybí k řešení problémů kompetence anebo kuráž. Politická bezmoc je důsledkem neoliberálního ideálu slabého, bezmocného národního státu, který se neplete pod nohy nadnárodním, nejčastěji nevoleným elitám. Moc politiků končí tam, kde začíná zájem velkého byznysu. A byznys má své zájmy ve všem.
Existuje dobrý důvod, proč kousnout do kyselého jablka a bilancovat, co všechno loni bezmocné vlády neřešily, a tudíž ani nevyřešily. Neřešené problémy totiž samy od sebe nezmizí. Budou se prohlubovat, řetězit. Škody a komplikace způsobené globalizací vždy bolí lokálně. Pocítíme je na vlastní kůži. Jsou-li k bilanci jen rešerše, je to neblahé znamení.
Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.