Zločiny teroristů z hnutí Hamás doslova volají do nebe. Izrael je zahalen smutkem a rozhořčen, jak je to jen možné. Není pochyb, že v nejbližších dnech podnikne ráznou a tvrdou vojenskou akci. Podívejme se na ni nikoliv strategicky, ale z hlediska morálky.

Křesťanství nebo buddhismus učí, že se nemá na násilí odpovídat násilím. „Když tě někdo udeří do pravé tváře, nastav mu levou“, říká Ježíš Kristus.

Podle svědectví apoštolů toto své přesvědčení naplnil, když se dobrovolně vydal k ukřižování. Podle této morálky by měl Izrael zlepšit obranu na hranicích s Gazou, s mezinárodní pomocí pátrat po teroristech a postavit je před řádný soud.

Luboš Palata
Slovensko v rukou Roberta Fica. Pellegrini ve vládě není

Tento scénář se zcela jistě nenaplní. Při pohledu na obrazy ohořelých dětí i srdcenejmírumilovnějšího člověka na světě říká, že by to bylo špatné řešení. A rozum dodává, že taková pasivita by zvrhlé hrdlořezy povzbudila k dalším útokům.

Z faktického, asi i morálního hlediska je lepší viníky zabít. Představa, že by je někdo na světě mohl pochytat a poslat k soudu, je nanejvýš dětinská. A smysl pro spravedlnost mocně nabádá, že takové absolutní zlo nesmí zůstat bez trestu. Odplata je správná. Jenže jak na ni?

Právo na pomstu 

Vrahy nikdo nezná. Skrývají se v tunelech v Gaze, někteří už jsou možná pryč. Část vůdců žije v přepychu v Kataru. Benjamin Netanjahu prohlásil, že každý člen Hamásu je mrtvý muž. To se nezdá být spravedlivé a už to hraničí s pomstou. Ne všichni o vražedném přepadení věděli a mnozí nemají s terorem nic společného.

Útočníci vraždili nelítostně civilisty – může však totéž udělat napadená země? Nestavěla by se tak trochu na roveň těm ničemům? Už teď blokáda Gazy na obyčejné Palestince těžce dopadá. Nemají elektřinu, brzy jim dojde jídlo i voda. Osud pacientů v nemocnicích je na vlásku.

Izrael sice vyzývá obyvatele, aby se evakuoval, a možnost k tomu mají. Jenže ne každý odejde. Navíc se teroristé skrývají za živé cíle. Ty budou zabity s nimi. A je dosti pravděpodobné, že se nepodaří zachránit většinu rukojmí a Hamás je zavraždí. I když bude izraelská armáda sebecitlivější, zemřou stovky, spíše tisíce civilistů. Jenže nečinnost je stejně nemožná, jak už jsme dokázali.

Kateřina Perknerová
Druhý vládní poločas

Z vyššího principu mravního tedy věc nemá řešení. Bít hlavouo stůl nad tím, že se šílenému masakru dalo zabránit, nemá smysl. Už se stalo. Říci ale, že Izrael má právo na pomstu za zavražděné, zní necivilizovaně a nemorálně. Jenže je to tak. Stát obklopený zlými nesmiřitelnými nepřáteli se může pomstít za své děti. Nevyhnutelná invaze do Gazy bude rozumnou obranou a spravedlivou odplatou.

Bude však taky pomstou za zneužité podříznuté lidi. A jakkoli jsem člověkem zcela nenásilným, nemohu to odsoudit.