Karel Gott byl fenomén přesahující hranice, což s sebou nese sadu pozitiv, ale také možná daleko větší sadu negativ.

Státní pocty

Právě na ose zásluh a poklesků se pak rozohnila diskuse nad charakterem tryzny, která se má odehrát u příležitosti Mistrova pohřbu. (Jen pro upřesnění, termín Mistr vnímejme jako přezdívku, stejně jako The Boss u Bruce Springsteena, nikoli jako přihlášení se k bezmezné adoraci Sinatry Východu.)

Celou situaci „spískal“ premiér Andrej Babiš, který v jistě upřímně míněném projevu účasti vyhlásil, že se zasadí o uspořádání státního pohřbu. Podobně jako jiným státníkům moderního typu, také českému premiérovi lidově řečeno jela rychleji ústa než mozek, a když později seznal, že státní pohřeb je z procedurálního hlediska nemožný, opravil se.

Karel Gott tedy má být pohřben se státními poctami, pokud s tím bude souhlasit rodina. Ta posléze kývla. Proti státnímu pohřbu nemluví jen protokol, ale také smysl Gottova životního angažmá. Nejde ani o to, jestli by si státní pohřeb zasloužil, či nikoli. Formát státního pohřbu však cele vychází z prezidentské, a tedy částečně vojenské povahy takto dekorovaných osobností. A proč by měli vojáci salutovat zpěvákovi, ať už by jej jakkoli milovali?

Správné důvody

Na druhé straně pohřeb se státními poctami je zcela jiná otázka. K tomu v historii došlo u různých osobností, často spojených s kulturou či veřejným životem. Se státními poctami byl pochován například Jaroslav Seifert nebo Vladimír Menšík, v polistopadové éře k němu vláda sáhla jen v případě Otakara Motejla.

U některých dalších se o tom uvažovalo, nakonec byly pochovány bez státních ceremonií (například Emil Zátopek nebo Věra Čáslavská).

V posledních dnech se v souvislosti s přípravami Gottova pohřbu rozjelo několik kampaní. Část zpěvákových odpůrců připomíná jeho politické poklesky, jiní akcentují jeho nedostatečné „zásluhy“, další zase vytahují jednu osobnost za druhou, které se podobných poct posmrtně nedočkaly, ačkoli pro svět i tuto zemi udělaly „víc“ (nejčastěji skloňované jméno je Antonín Holý, jehož patenty zachránily miliony lidí). Samozřejmě mají pravdu, tedy mají také pravdu.

Stejně jako mají pravdu ti, kdo o něm mluví jako o fenomenálním zpěvákovi, který dokázal uspět ve světě. Radost, kterou dával svým fanouškům, nebyla umělá, byla autentická. Zaslouží si za to pohřeb se státními poctami? Dle analogie s Vladimírem Menšíkem asi ano.

Ale ono o to vlastně ani nejde. Jakýkoli pohřeb Karla Gotta by na moment zastavil tento národ. Možná i proto, že ztělesňoval to nejlepší i to nejhorší z nás všech.