Hlavní tíhu ponese zdravotnictví. Lékaři, sestry, bratři, záchranáři. Od nich se očekává, že zachrání životy těch, kdo jsou ohroženi nejvíc. Stát musí udělat všechno, aby jim dal nejlepší podmínky pro práci. Zatím se mu to příliš nevede.

Ironik by řekl, že když už nemá vláda roušky, mohla by aspoň rozdávat antidepresiva. Obavy z nemoci, překotná změna života i strach o další hospodářskou existenci jsou naprosto pochopitelné. Zazpívat si na balkoně: skvělé, ale pomůže jen částečně.

Máme právo a povinnost žádat po úřadech, aby zlepšily svou práci. Zároveň máme i příležitost zachovat svou důstojnost. Neházejme svůj strach na jiné. Obviňovat nemocné z toho, že si za to mohou sami, je zlé a hloupé. Vyhánět někoho, kdo dodržuje hygienická pravidla, je hanebné. Za rouškou není vidět náš obličej. Tak ať je o to víc vidět naše srdce.