Z výše zmíněného lze vyvodit spoustu závěrů. Několik jich nabídla zajímavá debata spolku Fontes rerum, kde o vývoji posledních 30 let debatovali Václav Žák, Miroslav Zámečník, Oskar Krejčí a Václav Bartuška. Jednou linií diskuse bylo přesvědčení, že Česká republika za tu dobu udělala obrovský pokrok, zbohatla, rozkvetla, je členem významných mezinárodních uskupení, lidem se daří lépe a těch opravdu chudých je v porovnáním s ostatním světem minimum. Druhým narativem ovšem bylo, že společnost se zasekla a tápe, jakým směrem se vydat dál.

Starý svět umírá, přichází nadvláda technologických mágů a diktát algoritmů, které milionům lidí budou nepozorovaně přes sociální sítě určovat, co mají nakupovat, koho volit a jak myslet. „Dnes nevíme, jak zajistit společnost, která by byla svobodná, sociálně spravedlivá a soudržná. Trendy jdou spíše opačným směrem u nás i na Západě,“ napsal končící velvyslanec ve Francii Petr Drulák v obsáhlém článku k události, která by měla být v tuzemsku vnímaná jako zásadní, totiž udělení českého občanství spisovateli Milanu Kunderovi. Avšak nebyla, neb se řešil Babiš a jeho kauzy. Stejně jako v USA denně vycházejí stovky článků se zarážkou impeachment, jež se nimrají v Trumpových přešlapech.

Daniel Anýž v HN popsal, jak americkou realitu vnímá bratr novinářky Maureen Dowdové Kevin, jemuž jednou ročně přenechává svůj sloupek. „Poslední tři roky mi Maureen často posílá e-maily čtenářů, kteří se rozhořčují, jak je možné, že stále podporuji Donalda Trumpa. Moje krátká odpověď zní: Podívali jste se někdy na alternativy?“ Totéž platí v Británii, Maďarsku či Česku. Kromě toho Dowd zmiňuje i šlapající ekonomiku, nízkou nezaměstnanost, rekordní čísla akciového trhu, posílení bezpečnosti na ulicích měst i na hranicích. To není podobnost čistě náhodná.

Prázdnota morálního kýče 

Jenže nic z toho nevydrží, pokud za skvělými čísly nebude ještě něco jiného. „Kýč s lyrismem dokážou ve stovkách a možná i tisíci chvilek zaplnit náměstí s požadavky na morální nápravu politiky, některé politické funkcionáře mohou přimět ke zpovědi u figuríny Václava Havla v dnes již patrně sakrálním prostoru jeho automobilu, ale svojí obsahovou prázdnotou budou pouze maskovat problém systémové změny, před níž stojíme,“ napsal Drulák v Právu.

Současná společenská debata je cinknutá hned od počátku, protože každý, kdo má jiný názor než mainstream a mediální elity, je označen za trolla. Místo nových řešení se hledají viníci. A málokdo chápe smysl věty, kterou na zmíněné debatě vyřkl slovenský velvyslanec Peter Weiss: „Každý měl v listopadu 1989 svůj ideál, jinak ale vypadal v hlavě disidenta v Praze a šičky v Michalovcích.“

Na švadleny v Chomutově, Tanvaldu nebo Adamově se už dnes neohlíží nikdo. Patří mezi poražené. Proč by měly zajímat vítěze revoluce, třeba miliardáře slavící padesátiny na party v Londýně, nebo bývalé uhlobarony ve švýcarském exilu? Jen se pak nedivme nahromaděné frustraci všude kolem a třiceti procentům pro Andreje Babiše.