Jistě, oficiálně to nikde nenajdete, ale každý o tom slyšel. Prý existuje svět pražské kavárny, zahrnující i jiná velká města. Tito chlubní kavárníci prý pohrdají pracujícím lidem a hlavně venkovem. Nu a pak je tu onen venkov, vesnice a menší města. Tam žijí lidé, kteří podle svého rozumí zemi a životu a pohrdají prázdnými žvásty velkoměšťáků.

Jestliže má tento mýtus vůbec nějaký skutečný základ, pak se projevil při volbách Miloše Zemana. Jeho podpora byla skutečně výrazná v menších a chudších sídlech, mezi lidmi s o něco nižším vzděláním. Tradičně jsou to též voliči levice, a poté co ji Andrej Babiš snědl jako svého oblíbeného humra, voliči Ano.

Těžko říci, kdo má větší zásluhu na tom, že se tento pokřivený obraz světa rozpadl. Zda Andrej Babiš, který zvolil přehnaně útočnou a slabým slovem zkreslující kampaň. Nebo úsporný, promyšlený a optimistický styl Petra Pavla, který působil i v tradičních baštách levice. Budoucí prezident sice prohrál v Ústeckém, Karlovarském a Moravskoslezském kraji. Podívejme se ale o kolik: O onen pověstný fous, nikoli o celý knír. Výrazně „babišovské“ bašty se staly rozdělenými kraji.

Pavel bodoval i v malých městech a obcích. Jsou místa, kde prohrál drtivě, ale jejich počet je zanedbatelný proti místům, kde naopak soupeře převálcoval ještě výrazněji než celostátně.

Často se ze všech stran ozývá pokrytecké skuhrání, že společnost je rozdělená. Proč pokrytecké? Protože každá společnost v celé historii byla rozdělená. Na mladé a staré, chudé a bohaté, ženy a muže… mohl bych pokračovat donekonečna. Obyčejně se tím skuhráním snad míní, že jsme až příliš a zbytečně zaťatě znesvářeni politicky. Tyhle volby ukázaly, že to nemusí být tak strašné, když se najde viditelně lepší kandidát.