Překvapení? Ztrácí snad mistrovský celek nervy?

Jen klid, nic převratného se nekoná.

Zaprvé: náročné terény (jak zní oficiální eufemismus pro děsivá oraniště či sněhové klouzačky, na nichž se v lednu a v únoru z těžko pochopitelných důvodů musí hrát) pochopitelně nesvědčí sešívanému rychlonohému baletu.

Remízy, jako včera v Teplicích a nedávno na „hokeji“ v Příbrami, se proto daly čekat.

Zadruhé: zjevně dál funguje jev, který lze nejvýstižněji popsat jako pohárovou kocovinu. Zná ji Slavia, důvěrně ji poznaly i týmy Sparty či Plzně.

Zatímco je totiž hračka motivovat se na blyštivé evropské bitvy se soupeři, jako je Leicester, o to náročnější pak bývá následný návrat do domácího bahna. Tentokrát doslova.

A pak je tu třetí rozměr, dalo by se říct „charitativní“. Vždyť co je špatného na tom, když bohatá elita sem tam podaruje nějakým tím přebytečným bodíkem hladovou chudinu z chvostu tabulky?

I proto není včerejší výsledek Slavie překvapením.