Nemluvě o tom, že o formě a podobě rozvodu s Evropskou unií rozhodují desítky ministrů a státních tajemníků vlády a pak hlavně šest set padesát členů britské Dolní sněmovny. Sněmovny, kde většina pro konzervativce stojí a padá na maličké severo-irské Demokratické unionistické straně (DUP), jejíž zájmy jsou především zájmy ulsterských probritských protestantů, nikoli Velké Británie jako celku.

A DUP není nic jiného než protestantská obdoba politického křídla teroristické Irské republikánské armády Sinn Féin. Neboli, budeme-li trochu politicky nekorektní, bývalí probritští severoirští teroristé či jejich podporovatelé. A ano, tito lidé dnes spolurozhodují o podobě odchodu Velké Británie z Evropské unie.

Českají Irsko násilnosti?

Na podobě odchodu tak závisí, zda nebudeme mít za pár měsíců co do činění s obnovením teroristického sektářského násilí v Severním Irsku. To trvalo desítky let a vyžádalo si tisíce životů na obou stranách. Pomohlo ho ukončit až společné členství Irska a Velké Británie, a tím pádem i Severního Irska, v Evropské unii. Až ta totiž vymazala fyzickou hranici mezi oběma částmi rozděleného irského ostrova.

Theresa Mayová a Jeremy Corbyn.

To, že se dohoda mezi Evropskou unií a Velkou Británií láme právě na Severním Irsku, není proto nic překvapivého. Řešení otázky Severního Irska není vůbec jednoduché a je to jako v té pohádce o princezně Koloběžce. Británie si totiž přeje nechat otevřenou hranici s Irskem. To samozřejmě lze,i když z EU vystoupí, ale to by musela jako třeba Švýcarsko zůstat součástí jednotného unijního trhu a Schengenu.

Jenže takovou variantu Británie nechce, protože na to velká část tvrdých brexitářů mezi konzervativními poslanci říká, že z žádné Unie Británie tedy vystupovat nemusela. Situaci sice Londýnu ulehčuje, že Severní Irsko odděluje od zbytku Velké Británie moře, takže by šlo, aby Severní Irsko mělo jakýsi zvláštní status. Jenže to je přesně to, co bývalí diplomaticky řečeno extremisté z DUP nechtějí za žádnou cenu připustit.

Pokud by ale Londýn irsko-irskou hranici zavřel, dají o sobě vědět irští militanté z bývalé Irské republikánské armády (IRA). Ostatně, odštěpenecké skupiny IRA už o sobě vědět daly, byť zatím bez ztrát na životech.

Těžší než kvadratura kruhu

Není to tedy tak, že by Evropská unie nechtěla Velké Británii, respektive vládě premiérky Theresy Mayové vyjít vstříc. Problémem je, že si Londýn vymyslel něco, co dost dobře nejde uskutečnit. A „irská pojistka“, počítající s tím, že Británie zůstane součástí celní unie s EU, je prostě nutná a jediná možná.

Příští týden nás čeká třetí, možná poslední, možná ne, hlasování o dohodě Velká Británie–EU. Hlasování, které je spojené s tím, že se termín brexitu posune až na prázdniny. Je obtížné říci, zda si to jako EU máme přát, protože i tak by zbylo na praktickou realizaci brexitu strašně málo času.

Odklad na neurčito…

Nebo zda by skutečně nebyl lepší nějaký dlouhý, dvouletý odklad, o němž se v Bruselu a Londýně mluví.

Za tu dobu by mohly utichnout vášně, byl by čas na hledání modelu pro irský ostrov a možná i na jinou konstelaci na britských ostrovech. A bude jen dobře, pokud Unie (tedy i my Češi) Británii ten čas dá, jestliže o to Londýn požádá.

Je možné, že pak už nastane čas na nějaké nové referendum o Evropské unii. Ostatně, když se může v parlamentu po třetí hlasovat o dvakrát jasně odmítnuté dohodě s EU, proč by nemohlo být i druhé referendum.

Je proto dobré nepřidávat Britům důvody k odchodu. Ale znovu jim opakovat. Rozhodněte se jak chcete, dáme vám na to čas, který potřebujete. Koneckonců, rozvod, nerozvod, brexit, nebrexit, stále vás máme rádi.