Prezident Miloš Zeman po dlouhém přemlouvání vyhověl první půlce žádosti, zato s druhou stále otálí. Tím neúnosně ohýbá Ústavu ČR, protože k instalaci navrženého kandidáta by měl přistoupit „bez zbytečného odkladu“.

Zeman si ovšem myslí, že Šmarda by nebyl mužem na svém místě (s čímž souhlasí i Babiš), a proto všechny nechává čekat v předsálí s čepicí v ruce. 

Mohli bychom to uzavřít výrokem doktora Štrosmajera ze seriálu Nemocnice na kraji města, jímž komentoval arogantní chování primáře Blažeje: „Drahá Alžběto, oponovat někomu, kdo má v podstatě pravdu, je strašně obtížné, skoro tak jako oponovat někomu, kdo má moc. A tady se to zatraceně snoubí.“

Jenže tohle není televizní podívaná, ale politická realita, v níž jde o ústavní principy. Šmarda se Zemanovi líbit nemusí, ale v parlamentním systému mu nezbývá než vyhovět premiérovi a posvětit (v řádu dnů) jeho přání. 

Předseda ČSSD Jan Hamáček uvedl, že od 1. srpna jsme se ocitli mimo ústavní rámec, neboť ministerstvo může řídit jen člen vlády, nikoli náměstek. A tím se posouváme k podstatě celé kauzy. 

Nejmenuje-li Zeman Michala Šmardu do konce prázdnin, bude to jednoznačně důvod k odchodu ministrů za ČSSD z vlády. To ale málokdo z voličů této strany pochopí. A proto vedení sociální demokracie přispěchalo s požadavkem navýsost srozumitelným, hmatatelným. Nenajde-li ministryně financí Alena Schillerová (za ANO) 20 miliard pro resorty sociálních věcí, vnitra, zemědělství, zahraničí a kultury, poslanci ČSSD rozpočet nepodpoří. 

Podle Hamáčka je v ohrožení funkčnost domovů důchodců, sociálně právní ochrany dětí, pěstounské péče, hasičské techniky, opatření proti suchu. Co pojem, to zásah do černého. Tady nejde o jednoho ředitele Národní galerie, ale o tisíce lidí odkázaných na pomoc státu.

Vypadá to, že Miloš Zeman protahováním výměny ministra kultury až do období finálního sestavování rozpočtu nabídl socialistům exit strategii. Nedostatek peněz pro potřebné a záchranáře je skutečně důvod k boji a eventuálnímu prásknutí dveřmi ve Strakově akademii.

Hamáček už možná několik týdnů ví, že Zeman necouvne, a Babiš se chystá na rekonstrukci vlády bez ČSSD, která ani nebude znovu žádat sněmovnu o důvěru. 

Ukončení vládního angažmá ale musí dobře vysvětlit a uchopit jako šanci. Boj o 20 miliard (které Schillerová v žádném případě neuvolní ani neušetří zavedením bankovní daně) je přesně takovou příležitostí. Avšak pozor, aby nezůstalo jen u ní, anžto „suchá je skýva opozice“, jak rád připomíná Miloš Zeman, byť nyní právě tam svoji bývalou mateřskou stranu odesílá.