Původně kolaps amerického trhu s hypotékami odstartoval pro mnohé nečekaný pád domečku z karet, který se budoval od pádu železné opony a jejž jen mírně poškodily jiné krize jako ta z let 2000 a 2001.

Ilustrační foto.
Deset let od velké krize: ekonomice se daří. Zatím

Hrozil kolaps finančního systému, odkryly se podivné praktiky bankéřů a velkých firem, přestal fungovat růst hnaný extrémními risky a zadlužením. Alespoň na chvíli. Nedoplatil na to však jen soukromý sektor, do hry s riskantními finančními nástroji byly namočeny i celé státy. I proto se do těžkých problémů dostalo Řecko (a Itálie, Španělsko či Portugalsko) a hrozil pád eurozóny.

KONEC DOBRÝ, VŠECHNO DOBRÉ?

Dnes je vše vyřešeno. Řecko je snad v solidní kondici, trhy atakují rekordní výšiny a vyjádřeno všemi možnými makroekonomickými i tržními ukazateli se svět i Česko mají nejlépe v historii. Jsme nejbohatší, co jsme kdy byli.

Přesto jsou dopady krize z roku 2008 hlubší a komplikovanější. Ekonomické problémy se stejně jako u dřívějších velkých krizí přelily do krize politické i společenské. Může za to spousta vlivů, nicméně jeden je zásadní: velké státy udávající geopolitické trendy se správně snažily vrátit finančnímu systému důvěru. Ovšem pouze v očích jiných finančníků. 

Čínský prezident Si Ťin-pching
Čína vrací úder. Zavede nová cla na americké zboží

V očích lidí se finančníci dopustili zatím nevykoupeného hříchu. Mementem se stal americký zákon, jímž vláda George Bushe mladšího nechala účet za krizi zaplatit daňové poplatníky. Systém levných peněz a „kvantitativního uvolňování“, který krizi vyléčil, opět pomohl především velkým a bohatým, malé zničil a chudí se mohli dostat do ještě hlubší chudoby.

Nedůvěra v systém pak otevírá dveře populismu, extremismu, protekcionismu. A to jsou tři slova, která nejlépe vystihují pokrizovou současnost.

U NÁS V KOCOURKOVĚ

Český příběh je ještě o něco podivnější. Díky koruně jsme se do krize příliš nenamočili. Přesto tu všechny krizové i pokrizové vlády strach a nedůvěru lidí vesele posilují. Dalšího problematického kroku se dopustila Česká národní banka svou intervencí proti koruně. Díky ní všichni, kteří vydělávali na „levném euru“, ve skutečnosti vydělávali ještě víc, protože koruna byla uměle podhodnocena. A naopak všichni, kteří vydělávali koruny, byli chudší.

Volně přeloženo: firmy byly dvakrát zvýhodněny, občan jen znevýhodněn a byl za chudého příbuzného v Evropě prožívající ekonomický rozmach. Navíc kvůli nízkým úrokům ani lidem nedávala smysl potřeba spořit, protože se jim to nevyplatilo. Ve spojení s tím, že kroky ČNB vedou k tomu, aby si nemovitosti v Česku mohli dovolit jen cizinci, je zaděláno na solidní nespokojenost se systémem. A opět můžeme připomenout, že nespokojenost se systémem otevírá dveře populismu, extremismu a v našem případě šovinismu.

Česká národní banka
Centrální banka nás chce zlikvidovat, tvrdí vedení kampeličky WPB

Poslední motiv hlubokých ekonomických krizí bývá válka. Druhá světová válka byla vyústěním ekonomické deprivace třicátých let. Tentokrát si mnozí myslí, že krize 2008 válkou neskončila. To však není úplně pravda. 

Světová válka de facto probíhá v Sýrii – mocnosti si v této nebohé zemi řeší své mocenské hrátky a trpí tím miliony lidí. Světová válka to z našeho pohledu není jen proto, že se poprvé neodehrává v Evropě. 

Začneme-li se na válku v Sýrii dívat takovýma očima, hned česká neochota přijmout jakéhokoli člověka stiženého světovou válkou působí ještě víc zavržení hodnou než dosud.

Česká národní banka uspořádala 16. března v Praze tiskovou konferenci k padělaným a pozměněným bankovkám a mincím zadrženým na území České republiky v roce 2014. Na snímku jsou padělané tisícikorunové bankovky.
Koruna posiluje. Může za to Erdoğan, Rusnok i kurz dolaru